V homeopatii rozhodně nestačí věřit, aby vám po užití jakéholiv léku zázračně zmizely zdravotní obtíže. Kéž by to bylo tak jednoduché! Jistě by se řada praktiků homeopatie úspěšně vyhnula počátečním frustracím z nepovedených případů, u kterých se nedaří najít správný lék či by poradny a ordinace všech homeopatů automaticky praskaly ve švech s čekací dobou několika měsíců, možná i let. 

Homeopatií se dá dosáhnout skutečně mnoho, má obrovský potenciál při terapii řady nemocí, ať už fyzických, tak i psychických. Pojďme se ale podívat na to, co může být příčinou toho, když homeopatie nepomáhá.

1. Zvolili jste nesprávný lék

Toto je nejčastější situace, která je vysvětlením pro to, že homeopatické léky nefungují dle vašich představ či dřívějších zkušeností. Úspěch homeopatie stojí primárně na tom, že konkrétní problémy musí být homeopaticky řešitelné a pokud jsou, je naprosto nezbytné, aby pacient v danou dobu dostal správný lék. Pokud jsou splněny tyto dvě podmínky, můžete sklízet zralé plody svého úsilí. 

Jedním z důvodů, které vedou ke zvýšení pravděpodobnosti výběru nesprávného léku, je využívání univerzálních, často internetových rad a indikací léků ve stylu: “Na migrény mi zabral lék Pulsatilla, vyzkoušejte ji na své bolesti hlavy také.” Je třeba mít vždy na paměti, že homeopatie stojí na striktní individualizaci každého z nás a fakt, že u stejného problému někomu zabral konkrétní homeopatický lék, ještě vůbec neznamená, že tento lék vyléčí z těchto problémů i nás.

2. Zvolená potence (ředění) léku není optimální

Ředění léku hraje při předpisu až vedlejší roli. Obecně se dá říci, že správný lék vykoná nějakou práci v jakémkoli stupni ředění, byť to univerzálně neplatí ve všech případech. 

S ohledem na volbu potence může nastat například situace, kdy je ředění moc nízké. Kupříkladu zvolíme u případu ekzému podle individuálních příznaků lék Graphites 30C. Užíváme jej denně po dobu 3 dnů, zpozorujeme nejdříve větší začervenání ložisek ekzému (jinými slovy se objeví počáteční zhoršení), která v následujících dnech začnou mizet spolu se svěděním, ale toto zlepšení vydrží pouze pár dnů.

Pokud stejný postup opakujeme znovu a vidíme totožnou reakci, můžeme si být jisti správností podání léku (protože po jeho užití nastalo nejdříve zhoršení a pak zlepšení), ale jednou z možností toho, proč se problémy pokaždé vrátily do původního stavu a vydržely zlepšené jen takto krátce, je právě nízké ředění užitého léku. V takovém případě je potřeba podat ředění vyšší a z potence 30 C postoupit na ředění 200 C.

3. Pokoušíte se homeopaticky léčit problémy, které homeopatií řešitelné nejsou 

Existují případy, kdy homeopatii využít nelze a je potřeba sáhnout po jiných řešeních, ať už v podobě chirurgického zákroku (například u bolesti tržné rány, která nejdříve potřebuje zásah rukou šikovného chirurga a až poté je v případě potřeby možné na základě individuálních příznaků (nikdy ne rutinně!) podat homeopatický lék například v situaci špatného hojení či přetrvávající bolesti). 

Jsou také situace, které se neobejdou bez podání konvenčních léků (například u substituční terapie v případě úplného odstranění štítné žlázy, kdy je potřeba hormony štítné žlázy tělu dodávat uměle). V takové situaci alternativa homeopatie není možná.

4. Pijete kávu nebo užíváte jiná antidota homeopatických léků

„Káva je svými antidotujícími účinky na homeopatické léky velmi dobře známá. Pokud tedy užíváte homeopatické léky, měli byste se kávě úplně vyhnout. Protože je těžké předem vědět, kdo bude citlivý na kávu a kdo ne, je lepší, když se jí vyhnou všichni bez výjimky. Tedy ti, kteří pijí 1 šálek kávy denně, stejně jako ti, kteří jich pijí 10.

Jde spíše o to, že káva je substance působící jako lék, který zvýšeně stimuluje nervový systém. Proto pak může u člověka jakékoliv množství kávy schopné vyvolat i nízký stupeň stimulace způsobit relaps. Obecně se dá říct, že cokoliv, co může mít na člověka medicínský vliv a co může vyvolat hyperaktivní, nervózní stav nebo chemicky navozený stav klidu nebo spánku, může lék také antidotovat.

Ve skutečnosti není ale antidotován lék samotný, i když se tohoto slovního spojení běžně používá, ale obranný mechanismus, který se vrací pod vlivem kávy zpět do stavu chaosu,“ píše v kapitole o faktorech blokující účinky homeopatických léků Prof. Vithoulkas v knize Homeopatická věda na straně 278. Sám zakladatel homeopatie Dr. Samuel Hahnemann před kávou varoval ve svém Pojednání o efektu kávy, které vydal v roce 1803.

Často se hovoří i o mentolu, kterému je vhodné se vyhnout spíše při užívání konkrétních homeopatických léků, např. u Natra muriatica ve všech stupních ředění. Antidotem homeopatické léčby jsou také kafrové masti, které se používají na uvolnění svalů.

5.  Existuje překážka v léčbě

Jsou situace blokující terapeutický vliv homeopatického léku, který tak nemůže vykonat svoji práci, i přesto, že se zdá být správně indikovaný. V takovém případě je potřeba tuto překážku nejdříve odstranit.

Jde například o situaci, kdy se bude chtít kouřící astmatik snadno uzdravit ze své nemoci (což bez stopky kouření půjde velice těžko) nebo se obézní člověk bude chtít jen za pomoci homeopatie zbavit obtěžujících bolestí kloubů, které s právě obezitou úzce souvisí. Nezbytně nutné je v takovém případě nejdříve redukovat hmotnost, což už samo o sobě kloubům uleví, protože nebudou tolik zatížené.

6.  Pro viditelné zlepšení je potřeba podat léků více

Existují případy, které jsou tzv. vícevrstevnaté. Jinými slovy jde o situaci, kdy k úplnému vymizení konkrétních potíží, je potřeba podat léků více.

Neznamená to, že je potřeba podat léky smíchané “ve směsi”, protože tímto bychom popřeli základní princip předpisu homeopatických léků a tím je pravidlo “jednoho léku v jednom čase”. Navíc v případě podání více léků dohromady je velice těžké rozpoznat, co který lék dělá a jak poté doporučit další dávkování či změnu potence.

Můžeme se však setkat s případem, kdy je k úplnému odstranění nějakého problému potřeba podat léků více v určitém pořadí vždy v závislosti na příznacích prostřednictvím kterých si tělo o lék “říká”.  Může pak nastat například situace, kdy se po prvním léku nestane zdánlivě nic, ale toto první předepsání umožní zvýraznit příznaky léku druhého, po kterém je již znatelný terapeutický efekt.

Některé léky mají mezi sebou přímo i tzv. komplementární (doplňující) vazby. Příkladem budiž například komplementární vztah mezi lékem Calcarea carbonica, po němž v praxi často následuje lék Belladona. 

Problematiku, kdy je k úplnému uzdravení potřeba podat více homeopatických léků v určitém pořadí, podrobněji rozebírám také na svém osobním příběhu v mé knize.