Základy (klasické) homeopatie položil před více než 200 lety německý lékař Samuel Hahnemann. Díky jeho studentům a dalším zastáncům se pak homeopatie mohla šířit do celého světa. Dnes se můžeme setkat s celou řadou různých směrů, do kterých se homeopatie roztříštila a které se od sebe vzájemně velice liší, i když všechny mají ve svém názvu slovo “homeopatie”.

Já sama zastávám principy homeopatie klasické. Té, která pomohla i mně samotné s mými vlastními vážnými zdravotními problémy a píši o tom i ve své knize.

Už několikrát jsem se sama přesvědčila, že její principy jsou v praxi platné a mohu se na ně spolehnout.

I dlouhodobě sledované případy lidí (v rámci několika let), které jsem viděla a kde byl efekt homeopatie potvrzený i lékařským vyšetřením, byly vedené na základě principů homeopatie klasické. Řada akutních potíží od chřipek, přes těhotenské nevolnosti po vážné záněty taktéž. Proto jsem úplně přirozeně dospěla k tomu, že pro mě je klasická homeopatie tou, která mi dává největší smysl.

Viděla jsem, že klasická homeopatie lidi uzdravuje a nepřidává jí na puncu ezoterické metody, ve kterou stačí věřit, aby pomohla.

I když má homeopatie u nás v České republice mnohdy pověst čehosi podivného, ty souvislosti, které jde najít v materiích medikách o homeopatických lécích a stavech, u kterých jsou indikované, dohromady s tím, jak funguje naše tělo, jsou opravdu úžasné a není na nich nic duchovního.

Podívejte se třeba sem do materie mediky na obraz léku Pulsatilla. Tam není o “duchovnu” ani čárka, naopak popis léku je plný klinických příznaků. Tuto materii mediku napsat Dr. Constatine Hering, který byl v jedné fázi svého života velkým kritikem homepatie. Do té doby, než ji začal sám detailně studovat a nakonec se stal jedním z nejvýznamnějších homeopatů historie.

Prof. George Vithoulkas v jednom ze svých rozhovorů vysvětluje, proč je třeba držet se principů klasické homeopatie a kritizuje různé moderní homeopatické směry, které rostou jako houby po dešti a často nabízí instantní řešení našich problémů za pomoci různých přístrojů, zjednodušených popisů léků nebo univerzálních homeopatických přípravků.

Co vlastně znamená být zdravý

Nicméně, co je třeba mít na paměti při hodnocení jakékoliv terapie, jsou zákonitosti, podle kterých poznáme, jakým směrem se naše zdraví ubírá. Tyto principy jsou sice známé z klasické homeopatie, ale dají se aplikovat i na jakoukoliv jinou metodu.

Tou nejzákladnější, která je pro tento článek nejvíce přínosná je to, že pokud nějaký zdravotní problém zmizí (ať už pod vlivem jakékoliv terapie), ještě to automaticky vůbec nemusí znamenat, že se naše zdraví celkově zlepšilo.

Souvisí to s efektem potlačení, který je známý zejména u konvenčních léků. Moc vám doporučuji přečíst si tento článek, kde najdete vše podrobněji a v souvislostech vysvětlené.

Obecně vzato však platí, že pokud se po určité terapii, která odstraní méně závažný problém (např. ekzém) následně rozvinou potíže hlubšího charakteru (např. astma), nebyla daná metoda pro naše zdraví skutečně přínosná a léčivá, protože jen potlačila problém do hlubších struktur organismu.

Zdraví se tedy celkově zhoršilo, nikoliv zlepšilo, jak by se na první pohled mohlo zdát. Astma je totiž pro život mnohem více omezující a nebezpečné než ekzém.

To samé platí například pro bradavice odstraněné tekutým dusíkem a následné zhoršení nespavosti, pro opakované potlačování močových infekcí antibiotiky a rozvoj depresí či úzkostí poté nebo pro potlačení zažívacích problémů, které vyústí v noční děsy. Takových scénářů existuje celá řada a je to u každého člověka jiné.

Tyto souvislosti však nejsou jediné možné, stejně jako se rozvoj hlubších potíží nutně neobjevuje hned ze dne na den. Všechny ale plynou z toho, že tělo zachovává určitou hierarchii orgánů a pokud se potíže v horizontu měsíců či let přesouvají z méně důležitých orgánů do hlubších struktur a částí organismu (např. z kůže na plíce, z kůže na mozek, z močového měchýře do psychiky nebo třeba ze zažívání do mozku), nevede konkrétní terapie k regeneraci zdraví, ale naopak k jeho rozvratu.

To je jedním z důvodů, proč z pohledu homeopatie skýtá takové nebezpečí soustavné užívání konvenčních léků s potlačujícím efektem bez léčby skutečné příčiny potíží a jejich (zejména opakované) užívání dávají homeopaté do souvislosti s neustálým nárůstem chronických onemocnění, která v dnešní době stále více zasahují orgán pro lidský život nejvíce důležitý – mozek a nervovou soustavu (neurologická onemocnění) či psychiku (deprese, úzkosti, panické ataky atd).

Potlačení lze ale dosáhnout i za pomoci jiných terapií, které jsou považovány za neškodné. Neplatí například, že když ekzém potlačíte domácí zinkovou mastičkou, je efekt odlišný od použití kortikoidů. Domácí mast je sice k tělu šetrnější, ale výsledný vliv na organismus a rozvoj hlubších potíží to může mít velice podobný – obojím se totiž jen potlačí příznaky viditelné na kůži. A toho se dá dosáhnout i za pomoci homeopatických léků. Tedy v případě, že nejsou předepisovány tak, jak se má.

Pojďme si jednotlivé směry homeopatie vysvětlit podrobněji a vysvětleme si jejich použití třeba na příkladu výše uvedeného ekzému.

1. Klasická homeopatie

Hahnemann vydal za svého života Organon léčebného umění, který hned několikrát upravoval až do dnešní konečné podoby. Velmi doporučuji číst jej v anglickém či originálním německém znění, protože jeho česká verze obsahuje poměrně dost podstatných překladových chyb. Jsou v něm shrnuty všechny zákonitosti klasické homeopatie. Té, v níž platí následující principy a pravidla:

  • klasický homeopat respektuje, že člověk není jen fyzické tělo, ale má také rovinu emoční a mentální. Všechny tyto roviny se berou při předpisech léků v potaz, takže nedochází k potlačení problému (protože se na člověka pohlíží jako funkční celek), ale k jeho úplnému odstranění spolu s vyvolávající příčinou.Cílem je dostat organismus ze stavu nemoci opět do vitální rovnováhy, tedy zdraví. Pokud si budeme chtít ukázat způsob předepsání homeopatického léku “na ekzém”, je vždy potřeba vzít celou konstituci člověka a brát ohled na všechny jeho úrovně – tedy mentální, emoční a fyzickou a neřídit se pouze lokálními symptomy na kůži.Např. u dítěte, které bude mít záchvaty vzteku v kombinaci s ekzémem, se musí po léku zlepšit oba dva tyto příznaky, protože jenom tak dojde k celkovému zlepšení zdraví. Nejde tedy pouze o sledování toho, jak vypadá lokální vyrážka, ale hodnotit zdraví jednotlivce v šiřším měřítku
  • vždy používá jeden lék v jeden čas pro jednoho člověka, nikdy ne kombinaci více léků najednou nebo přímo aplikaci směsi homeopatických léků. Ve velké většině případů to není tak jednoduché, že by k úplnému uzdravení chronické nemoci stačil pouze jeden lék. Velice často jich je potřeba více, ale vždy v příslušném pořadí tak, jak si o léky samo tělo říká prostřednictvím symptomů, které produkuje
  • vybírá každému člověku lék individuálně na míru podle konkrétních symptomů, tzn. že třeba v případě náhlé vysoké teploty, celkové schvácenosti a bolesti kloubů a svalů je sice podle klinických symptomů u všech lidí s těmito symptomy diagnostikována chřipka, ale z pohledu homeopatie potřebuje každý z nich na základě individuálních symptomů svůj vlastní lék „na míru“.Není tomu tak, že by stačilo podat lék vyrobený např. z původce chřipky, tedy některého z chřipkových virů. Situace je taková, že každému jednotlivému člověku pomůže lék, který je u něj aktuálně indikovaný svými příznaky. Jednoho tedy uzdraví homeopatický lék Gelsemium, druhému Bryonia, třetímu Arnika, čtvrtému Rhus toxicodendron apod.Toto je hlavní důvod, proč není u homeopatických léků na obale možné uvádět jejich indikacike konkrétnímu zdravotnímu problému, např. určení na výše zmíněnou chřipku
  • výběr příslušného ředění léku a jeho dávkování se řídí individuálně u každého člověka zvlášť (většinou se používá tzv. jednorázová rozdělená dávka, tedy např. 4 x 3 globule pouze v jeden den a a poté se čeká na reakci, na základě níž homeopat volí další postup (např. zopakování léku, výběr jiného či navýšení potence původního léku)
  • u chronického problému je cílem klasické homeopatie jej zcela odstranit tak, aby nebyl člověk závislý na jakémkoli dalším soustavném užívání chemických nebo homeopatických léků (vysazování či úprava medikace je ale vždy v rukou ošetřujícího lékaře)
  • v klasické homeopatii se nedoporučuje léky používat preventivně (např. před plánovnou operacií, porodem či očkováním)
  • pracuje s pojmem prvopočáteční zhoršení, které hraje v celém terapeutickém procesu důležitou roli, je u valné většiny případů jedním z parametrů správné reakce a také odlišuje reakci na správný homeopatický lék od efektu placebo (při kterém vidíme prvotně okamžité zlepšení potíží, kdežto po správném léku je nejdříve počáteční zhoršení a pak až následuje zlepšení)
  • je, co se týče praktikování nejnáročnější, protože vyžaduje široké znalosti obrazů homeopatických léků a homeopatické filozofie. Pro její úspěšné aplikování je tedy třeba několikaleté (a troufám si říct celoživotní) studium homeopatie.

2. Francouzská homeopatie

Ve Francii se homeopatii věnují tisíce lékařů a nejvíce rozšířeným směrem je v této zemi právě ten francouzský. Ten se vyznačuje těmito přístupy:

  • homeopatické léky jsou předepisovány především na základě lékařské diagnózy, nikoliv na základě principu „podobné se léčí podobným“, ani na principu individualizace každého jedince, což znamená, že například na posílení imunity se automaticky všem bez rozdílu předepisuje lék Silicea, na nežádoucí účinky očkování Thuja, po operaci se dává Arnika – bez ohledu na individuální symptomy a projevy konkrétního člověka. Jedná se v podstatě o principy konvenční medicíny jen s tím rozdílem, že místo “chemických” léků se použijí ty homeopatické. Člověk pak sice užívá homeopatika, ale nejsou předepsána homeopatickým způsobem
  • doporučuje se používání více homeopatických léků najednou, nerespektuje se tedy zákon jednoho léku v jeden čas. Takto vedený případ je poté velice těžké vyhodnotit – co který lék dělá? Jaký lék působí, ale je v nízké potenci, kterou je třeba zvýšit, aby bylo dosaženo požadovaného efektu? Podle čeho lze zpětně zjistit, který lék zafungoval a jaký nikoliv?
  • výběr ředění léku i jeho dávkování se řídí univerzálním a předem daným schématem stejným úplně pro všechny (např. 4 x 5 globulí denně do využívání celého balení), což je v rozporu s celou homeopatií
  • používají se přímo i směsi homeopatických léků určené na konkrétní zdravotní problémy. To sice ulehčuje použití homeopatie laikům, ale zároveň zvyšuje pravděpodobnost toho, že přípravek nezafunguje tak, jak jeho uživatel očekává.Pomocí lokálního použití homeopatie (např. „na kašel“ bez ohledu na celkový zdravotní stav a emoční a mentální rovinu) může také dojít pouze k potlačení problému a tím k následnému zhoršení celkového zdravotního stavu, nikoliv ke skutečnému vyléčení
  • doporučuje podávání homeopatických léků i jako prevenci (např. před očkováním se jako ochrana před nežádoucími účinky doporučuje používat lék Thuja nebo před operací, porodem či náročnou fyzickou aktivitou lék Arnika)
  • cílem je okamžité zlepšení problémů bez přítomnosti počátečního zhoršení. Problém ale je, že zhoršení hraje v celém léčebném procesu velmi důležitou roli
  • léky jsou předepisovány hlavně s ohledem na lokální symptomy. U případu ekzému se tedy francouzský homeopat soustředí jen na popisy vyrážky jako takové, nikoliv na celkový stav dítěte či dospělého.Pokud se např. dítě s nočními můrami a ekzémem bude léčit homeopaticky a po lokálně předepsaném léku se zlepší pouze ekzém, ale spánek se naopak zhorší, došlo pouze k potlačení ekzému (stejnému, jako je možné dosáhnout za pomoci lokálních mastí, ať už bylinných, zinkových či s obsahem kortikoidů).

3. Konstituční homeopatie

Konstituční homeopatie vychází z mylného přesvědčení, že každý z nás představuje ve svých dominantních projevech obraz konkrétního homeopatického léku, který bude fungovat na všechny problémy, které se během celého života objeví. Pracuje se pak pouze s navyšováním či snižováním potence (ředění) příslušného léku, ve kterém se „najdeme“.

Tento pohled tedy představuje hlavní myšlenku toho, že každý člověk „je“ ve své podstatě určitým lékem. Jenomže stejně jako nikdo z nás není antidepresivum Prozac, ani antibiotikum Ospen, není nikdo z nás ani homeopatický lék Phosphorus, Lycopodium nebo Calcarea carbonica. Jedná se pouze o názvy léků (ať už konvenčních či homeopatických), které potřebujeme v různých životních situacích, kdy se u nás projeví symptomy nemoci.

Homeopatické léky mají své obrazy popsané v materii medice a i když se v některém z jejich obrazů v určitých aspektech najdeme, neznamená to, že automaticky představujeme ten konkrétní lék. Homeopatický lék může být u nás indikovaný pouze pokud onemocníme, ne kdykoliv, a to výhradně na základě symptomů, které naše tělo v tu dobu produkuje.

Například když se u nás objeví zánět průdušek a budeme mít symptomy, jako je kašel spojený s chrapotem, krvácení z nosu, spolu s tím se objeví velká žízeň na studené a nebudeme moci ležet na levém boku, dostaneme na základě těchto symptomů od homeopata lék Phosphorus. Ne proto, že „jsme“ Phosphorus, ale proto, že při akutní nemoci náš organismus vyprodukoval klíčové symptomy Phosphoru.

Pokud se objeví nějaká epizoda kašle v budoucnu znovu, automaticky toneznamená, že budeme potřebovat opět ten stejný lék. Může tomu tak být, ale pokud se změní symptomy, může být indikován lék zcela odlišný, opět předepsaný na základě aktuálních a individuálních příznaků.

V případě chronické nemoci je tomu v klasické homeopatii jako s loupáním cibule. Za pomoci správně předepsaných homeopatických léků odstraňujeme jednotlivé vrstvy nemoci až do té doby, než dojde k úplnému odstranění patologických symptomů, tedy k uzdravení.

Platí sice pravidlo, že každý takový lék musí být předepsaný na základě naší celé konstituce, ale celkovou konstitucí se myslí to, že se lék předepíše s ohledem na všechny naše existenční roviny (tedy tu fyzickou, emoční i mentální), nikoliv to, že každý z nás je konstitučně nějaký lék.

Výjimečně se můžeme setkat i se situací, kdy se u jednoho člověka objeví u jakéhokoliv problému vždy symptomy ukazující na stejný homeopatický lék. Těchto lidí, kteří mají takové štěstí a opakovaně vykazují symptomy stejného léku je však v naší populaci asi jen 3-5 %.

Jsou to lidé v nejvyšších úrovních zdraví, kteří se narodili s velice silnou obranyschopností na fyzické i duševní úrovni. Zbytek lidí bude při různých zdravotních problémech produkovat obrazy odlišných „konstitučních“ homeopatických léků.

4. Moderní homeopatie

Slovo moderní v tomto názvu evokuje skutečnost, že jde o metodu mnohem více zdokonalenou, a tudíž pravděpodobně účinnější. Takto jednoznačné to však není. Směrů spadajících pod tzv. moderní homeopatii, která se odklání od stěžejních zásad vytvořených zakladatelem této metody, je navíc poměrně velké množství.

Zlí jazykové tvrdí, že směry moderní homeopatie vymysleli ti, kteří neměli osobní předpoklady k tomu, aby klasickou metodu pochopili v celé její šíři a naučili se ji správně praktikovat. Metodu si tedy svévolně zjednodušili, přidali k ní nové, praxí ani lety neprověřené prvky i filozofické postoje a začali své vlastní představy o fungování metody prezentovat jako nové „zdokonalené“ metody.

Pokud tedy před názvem homeopatie naleznete jiný přívlastek, než tyto tři výše jmenované (klasickou, konstituční, francouzskou), pak jste s největší pravděpodobností právě narazili, na jeden takový „moderní“ směr.

Co se týče mě osobně, snažím se být otevřená takřka všemu, co se v homeopatii nově objeví. I tak ale ze své prozatimní zkušenosti mohu říci, že pokud jsem setkala se skutečně vyléčenými patologiemi (i závažného charakteru), kdy bylo uzdravení prokazatelně potvrzené i na podkladě standardních lékařských vyšetření, jednalo se o dlouhodobě sledované případy léčené výhradně homeopatií klasickou, jejíž principy jsou od doby založení samotným Hahnemannem prakticky neměnné, stále platné a spolehlivé.

Do této kategorie pak spadá i zařazování různých přístrojů nebo pomůcek, které „pomáhají“ nalézt správný lék a odvádějí tak práci za homeopata. Nejznámější z nich je používání elektroakupunkturního přístroje neboli EAV.

Co do homeopatie zcela jistě nepatří

Jde zejména o určování vhodného léku za pomoci:

  • astrologie
  • tarotových či jiných věšteckých karet
  • siderického kyvadla
  • výhradně na základě intuice či snu toho, kdo lék předepisuje
  • na základě barvy oblečení klienta či pacienta
  • vhledu do minulých životů či výsledků regresní terapie
  • jiné ezoterické disciplíny, jejichž výsledek je závislý výhradně na mimosmyslových schopnostech poskytovatele takové služby a neopírá se o hluboké znalosti fungování metody.