Možná i vy sami přemýšlíte o otevření vlastní homeopatické praxe či rozšíření té současné o homeopatii. Co se hodí vědět, než se do toho pustíte?

1. Bude vás to něco stát

Práce homeopata je podle mě velmi kreativní, pestrá a naplňující. Co si ale budeme povídat, není vždy růžová a za každým úspěšným případem jsou také hodiny a hodiny učení, které mu předcházely. V homeopatii to zkrátka chodí úplně stejně jako ve všech ostatních oborech – abyste mohli sklízet zralé plody svého úsilí, neobejdete se bez vstupní investice.

Tím nemyslím pouze peníze za studium, knihy či repertorizační programy, ale hlavně váš čas. Úplně stejně, jako když se chcete stát specialistou v jakémkoli jiném oboru, se nevyhnete trávení času nad studiem knih či jiných zdrojů ani v homeopatii.  

Dobrá zpráva však je, že když se vám po vámi vynaloženém úsilí nějaký případ opravdu podaří, veškerá investovaná energie se vám potom vrátí zpátky. 

2. Vyplatí se dělat svoji práci poctivě

Finanční ohodnocení práce se nijak nevylučuje s tím, že svoji práci můžete dělat proto, že ji máte doopravdy rádi a dává vám smysl. 

Vnitřní motor a motivace, která vychází skutečně ze srdce, je něco, co vám pomůže trávit čas nad učením, studiem léků i nad případy, které se nebudou vyvíjet podle vašich představ a budou časově náročnější. Pak to po počátečních nezdarech nevzdáte (a že přijdou téměř s jistotou). Nebudete mít ani tendenci hledat zkratkovitá řešení a dávat léky “od boku” jen proto, abyste měli od vašich pacientů/klientů rychle klid.

3. Pokora je důležitá

Pokora je něco, co je důležité mít a cítit i v homeopatické praxi. V mnoha různých ohledech a obměnách.

Pokoru je třeba mít vůči Hahnemannovi, zakladateli homeopatie, abychom respektovali bohatství, které nám tu v podobě homeopatie zanechal, a nemodifikovali a nezjednodušovali jeho metodu do něčeho, co s ní nemá pranic společného – jako jsou kupříkladu příručky s radami týkajících se rad konkrétních léků u konkrétních diagnóz. 

Homeopatie se tím sice pro uživatele zjednoduší na úroveň: “Když máte rýmu, vezměte si Allium cepa” nebo “Trápí vaše dítě horečka? Zaručeně zabere Belladona!”, snad se takové informační materiály i dobře prodávají. Problém ale je, že takovým stylem předepisování sice nějakého minoritního efektu dosáhnout můžete, ale rozhodně se tím ani zdaleka nevyužije potenciál, který v homeopatii dřímá.

Pokoru je třeba mít i vůči klientům/pacientům a jejich problémům. Víte, že v homeopatii potřebujete znát někdy i velmi intimní informace z pacientova života – ať už se to týká sexuality, prožívaných emocí či bolestných traumat.

Respektujte soukromí, nedávejte nevyžádané rady a nikoho za nic nesuďte – ani navenek ani potichu uvnitř sebe, je to stejně cítit a poznat. Vede to potom jenom k tomu, že se takový člověk pochopitelně uzavře, nic vám neřekne a vy mu lék kvůli tomu zkrátka nebudete moci najít.

A nakonec je třeba mít pokoru i vůči konvenčním lékům, byť s nimi sami můžete mít negativní zkušenost. Jistě, v našem systému zdravotnictví je mraky přístupů a praktik, se kterými z pohledu homeopatie nesouhlasíme. Nicméně je třeba mít na paměti, že i konvenční léky mají své důležité opodstatnění a mohou nám přinést významné benefity.

4. Je třeba spolupracovat s lékaři či jinými specialisty

Zejména média se snaží vytvořit obraz člověka, který se homeopatií zabývá, jako někoho, kdo je nevzdělaný šarlatán. To je to oblíbené slovo, které z nás dělá automaticky někoho, kdo nic neumí, nezná, vydělává na cizím neštěstí, nemoci i bezradnosti, žije jeskynním životem, k lékaři sám nezajde ani se zlomenou nohou a neočkuje nikdy a nic za žádnou cenu. 

Možná je to chyba i nás homeopatů, protože homeopatie bývá často prezentována jako naprosto všespásná a bezlimitní metoda, která vyřeší každý problém mávnutím proutku. A to zase samozřejmě nahrává protiargumentacím typu: “Cha, to bych chtěl/a teda vidět, jak budete léčit zlomenou nohu homeopatikama?!”

Nijak. Jistěže nijak, zlomená noha musí být nejdříve ošetřena a dána do sádry. Tady ale nejde o to se polarizovat a vytvořit dva nesmiřitelné tábory, které na sebe budou nadávat a vzájemně se shazovat, dávat si nálepky šarlatánů či v opačném případě podplacených bílých pláštů.

Jde o to využít silné stránky terapeutických přístupů, které máme k dispozici, a volit vždy ty nejpřínosnější a nejšetrnější tak, aby na první místě byl skutečný přínos pro zdraví pacienta a ne soutěž o to, kdo je lepší. Naopak z vzájemné propojenosti jednotlivých terapeutických přístupů může nemocný člověk opravdu těžit to nejlepší.

O homeopatických lécích je například známo, že se primáně nevybírají podle klinické diagnózy. Právě ta ale velmi pomáhá i homeopatovi zhodnotit celkovou prognózu či možnost ovlivnění. Taková neplodnost na straně ženy může být způsobena hormonální dysbalancí (kterou homeopaticky řešit lze, protože jde o funkční problém), ale pokud bude způsobena srůsty vejcovodů či vývojovou vadou dělohy (tedy strukturální anatomickou vadou), neobejde se vyléčení neplodnosti bez zásahu chirurga, protože taková situace homeopaticky zvládnutelná není.

Oproti tomu je třeba vzpomenout i situace, u kterých homeopatie pomoc nenabízí a je třeba s nimi navštívit jiného specialistu. Kupříkladu se skřípnutým nervem je třeba obrátit se na fyzioterapeuta, se zkaženým zubem, který vyžaduje vytržení, zase na zubaře.

5. Publikováním výsledků své práce homeopatii můžete opravdu pomoci

Pokud je vaším zájmem homeopatii nejen praktikovat, ale pomoci i zviditelnit výsledky své práce, pak není nic lepšího, než publikovat kazuistiky (případové studie).

Jistě, existuje pojem anekdotální evidence, která značí individuální zkušenost někoho s konkrétní metodou či přístupem. V lékařské vědě jeden dlouhodobě vedený případ vyléčeného ekzému povětšinou ničím a nikoho neohromí. Když takových případů ale budou desítky, stovky či tisíce, už je to věc zcela jiná. 

A co je to vlastně kazuistika? Kazuistiky se dnes stávají neodmyslitelnou součástí obsahu kvalitních světových časopisů. Významně se tím obohacuje konkrétní obor a jsou také skvělým zdrojem informací pro ostatní kolegy či studenty konkrétní metody. Právě dnes, kdy se v medicíně stále více do popředí dostává koncept medicíny založené na důkazech (tzv. Evidence based medicine) se právě kazuistika stává jedním z nejdůležitějších zdrojů informací a publikace i jednotlivých případů má své opodstatnění. Jejich cílem je podělit se o výpovědní či zajímavé informace a poskytnout je odborné komunitě.

A jestli něco homeopatie velmi urgentně potřebuje, tak to jsou právě kvalitně zpracované kazuistiky, kde je vyléčení potvrzené nejlépe i podle standardních vyšetřovacích i laboratorních metod používaných v lékařství. 

Jedině za pomoci nich může homeopatie ukázat svoji funkčnost a přestat mít nálepku ezoterické metody, která pomáhá jenom těm, kteří v ni věří.

6. Máte výhodu, když umíte cizí jazyk(y)

Jestliže vám nevadí cizí jazyky – hlavně angličtina, máte v homeopatii obrovskou výhodu. Ne že by to bez nich nešlo vůbec. Studiem zahraničních zdrojů se vám ale  otevřou možnosti čerpat informace i z takových, ke kterým se v češtině vůbec nedostanete – ať už jsou to úspěšné případy jiných homeopatů, klinické studie nebo záležitosti ohledně výzkumu homeopatie. 

Homeopatické knihy v angličtině jsou také nesrovnatelně levnější v porovnání s těmi českými, protože u těch si musíte ještě navíc zaplatit i za překlad. 

Homeopatická angličtina má sice některé své specifické výrazy, ale ty se dají v začátcích osvojit a pak už vám problém dělat nebudou.