Placenta je v těhotenství důležitý orgán zajišťující řadu funkcí, ať už jde například o přívod kyslíku a živin miminku nebo přirozená tvorba hormonů udržujících těhotenství. 

V posledních letech vzrůstá obliba různých způsobů jejího poporodního zpracování, ať už jde o tinktury, kapsle, koktejly či homeopatické léky. Tyto přípravky se doporučují následně užívat u řady zdravotních potíží matky či jejího dítě, případně na zlepšení poporodní rekonvalescence. 

V tomto článku se zaměříme na poslední zmíněné – homeopatické léky. 

O co jde

V případě výroby homeopatického léku z placenty konkrétní ženy jde v homeopatické terminologii o tzv. sarkodu, tedy lék vyrobený ze zdravé lidské tkáně.

Vyrobením léku z placenty získáváme zcela unikátní homeopatikum. Bohužel se však následně rutinně doporučuje užívat způsobem, který už tak „homeopatický“ není. Proč?

Jsou pro to hned 2 hlavní důvody:

1. Homeopatie je postavena na individualizaci a výběru léku tzv. “na míru” každému zvlášť

Mezi matkou a dítětem nepochybně vzniká již v době těhotenství silné pouto. Neznamená to však automaticky, že pro oba z nich je nejlepším lékem na všechny neduhy právě lék vyrobený z placenty – orgánu, který spolu po dobu těhotenství sdílejí.

Pokud je nemocná matka, je třeba jí vybrat lék podle jejích individuálních příznaků. Pokud něco trápí její dítě, je třeba udělat totéž u něj.

Nastává pak například situace, kdy žena trpí kašlem, který je suchý, doprovázený krvácením z nosu (epistaxí) a výraznou žízní na studené nápoje, je horší studeným vzduchem a ležením na levém boku. Homeopat podle příznaků rozpozná příznaky léku Phosphorus.

Oproti tomu její dítě bude mít kašel též s epistaxí, ale bude bez žízně a kašel bude výrazně lepší na čerstvém vzduchu. V takovém případě bude lékem Pulsatilla.

Výběr léku v obou případech splňuje základní podmínky funkčnosti homeopatik – tedy individuální výběr léku podle zákonu podobnosti, který zjednodušeně řečeno říká, že pro efektivní předpis je potřeba najít podobnost mezi příznaky, které se objeví u nemocného s těmi, které mají konkrétní léky uvedené ve svých lékopisech (materiích medikách). 

Díky individualizaci pak nastává situace, kdy u stejného zdravotního problému (kašle) jsou u různých lidí indikovány různé léky (v našem případě u matky Phosphorus, u dítěte Pulsatilla).

2. Je potřeba mít k dispozici více léků

Homeopatikum z placenty bývá rutinně doporučováno jaké “všelék” prakticky na jakékoliv problémy.

Výběr homeopatického léku se však vždy řídí aktuálními příznaky v daný moment. 

Pokud se tedy v šestinedělí objeví například zánět prsu (mastitida), která bude doprovázena světlým zabarvením bradavky, suchostí v ústech spojené s žízní a zhoršením bolesti i sebemenším pohybem, bude v takovém případě lékem Bryonie. Právě ta má tyto příznaky v materii medice uvedené jako klíčové. 

Pokud se u této ženy objeví mastitida i v budoucnu, nemusí být lékem opět Bryonie, ale například Belladona, zejména v případě, kdy bude zánět doprovázen vysokou horečkou, která přijde náhle, výrazným začervenáním zasaženého prsa a zhoršením bolesti sebemenším otřesem (našlapováním při chůzi). 

V případě nemoci může být tedy indikován prakticky jakýkoliv homeopatický lék. Vždy je však nutné lék předepsat výhradně na základě symptomů, které naše tělo v konkrétní dobu produkuje a prostřednictvím kterých si o lék „říká“ .

A jak tedy mohou být homeopatika z placenty přínosná pro homeopatickou léčbu

Aby bylo homeopatikum z jedné konkrétní placenty skutečně předepsáno podle principů homeopatie a použili jsme jej na základě spolehlivých informací, je zapotřebí respektovat výše uvedené principy a také nejdříve sestavit obraz homeopatického léku:

  1. Vyrobit homeopatický lék z konkrétní placenty.
  2. Udělat klinickou zkoušku na zdravých jedincích, tzv. proving. 

    Proving homeopatického léku vychází z pravidla, že homeopatikum má schopnost u nemocného člověka léčit totožné spektrum příznaků, které je schopné vyvolat u člověka zdravého (pokud je k tomuto léku citlivý).

    Jde tedy o proces, kdy se konkrétní homeopatický lék podává zdravým jedincům (v našem případě by šlo o ten z placenty).
  3. Sledovat, jaké konkrétní příznaky se u účastníků provingu objeví na úrovni mentální (myšlenek), emocionální (pocity) a fyzické (materiální tělo s jeho jednotlivými soustavami – kožní, zažívací atp.).

    Nutno ještě podotknout, že provingy mají svá předem daná pravidla, kterých je potřeba se striktně držet, aby jeho výstupy byly spolehlivé a v praxi při následných předpisech léků nemocným lidem účinné. Popis celého procesu provingu je pro účely tohoto článku velmi zjednodušený).
  4. Pečlivě tyto symptomy shromáždit, roztřídit a sestavit konkrétní obraz léku do homeopatického lékopisu (materie mediky). Obrazy léků z materií medik se poté uplatňují při individuálních předpisech léků nemocným lidem. 
  5. Následně by bylo možné takový lék předepsat jakékoliv matce/dítěti (tedy ne pouze té jedné konkrétní, které by placenta pro výrobu léku patřila), pokud by se u nich projevily příznaky podobné právě obrazu tohoto léku v materii medice. Kdyby by jim neodpovídaly, bylo by potřeba hledat lék jiný.

Jeden proving léku Placenta Humanum, který je na prodej v londýnské homeopatické lékárně Helios, se mi podařilo dohledat zde. Nicméně záznamy o průběhu samotného provingu tohoto léku jsou velmi strohé a obtížně se tedy posuzuje jejich důvěryhodnost. 

Homeopatický lék z konkrétní placenty by tedy bylo možné užívat podle principů homeopatie pouze v případě, kdy by se nejdříve provedl řádný proving, sestavil se obraz léku a na základě něj by se mohl tento lék následně předepisovat nemocným lidem.