Arnica montana je homeopatický lék vyrobený z prhy chlumní, nazývané též jako Arnika horská. Calendula officinalis pochází zase z měsíčku lékařského. Jsou to léky, které své využití nachází mimo jiné u úrazů. Existují mezi nimi však důležité rozdíly, na základě kterých je možné je od sebe spolehlivě rozlišit.
Kdy sáhnout v případě úrazu po Arnice?
Jedním z nejznámějších a zároveň také nejnadužívanějších léků je v homeopatii Arnika. Píše se o ní, abychom ji nosili neustále u sebe pro případ jakéhokoliv úrazu či sebemenšího poranění a ihned v takové situaci slupli pár globulí tohoto léku.
Úvodem je potřeba říci, že se spoustou drobných zranění, jako je modřina či malé odřeniny z venkovních karambolů, si tělo poradí samo i bez jakéhokoliv léku, byť homeopatického. Stačí, když mu jen dáme potřebný čas na úzdravu vlastními mechanismy.
Kdy však Arnika indikována je?
Arnika nachází své uplatnění u poranění tupým předmětem, kdy dojde k extravazanci krve – tedy úniku krve mimo cévu do okolní tkáně u úrazů, které vzniknou pádem, úderem či například otřesem mozku (v takovém případě je nutné Arniku na základě dalších příznaků odlišit od léků Cicuta virosa nebo Natrum sulphuricum, které tuto indikaci s Arnikou sdílejí).
Jako u každého léku v homeopatii i u Arniky platí, že aby zafungovala, musí být nejdříve u daného člověka indikovaná. Jde například o situace, kdy následkem mechanického poranění vznikne modřina (protože se poškodí drobné podkožní cévy a dojde k podkožnímu krvácení) a místo je citlivé k sebemenšímu doteku. V takových případech pak Arnika působí v podstatě jako antikoagulant – modřinu “rozpouští”.
Případy Arniky z praxe
Výše uvedený případ se týkal úrazu dívky, u které Arnika indikována byla a odvedla dobrou práci. Šlo o 3 letou holčičku, které na palec pravé nohy spadla těžká sklenice (tzn. jednalo se o úraz tupým předmětem). Prst byl oteklý, promodralý a ona sama hodně plakala (jindy v takových situacích přestane brečet hned).
Druhý den po úrazu (fotka vlevo) se vzbudila se stále oteklým prstem a stěžovala si na bolest, která po podání jednorázové dávky Arniky 1M do hodiny téměř úplně odezněla a další den ráno (fotka vpravo) vypadal prst viditelně lépe, i co se otoku týče.
Další případ byl např. můj táta, když mu při práci na zahradě podjely nohy a plnou vahou spadnul na rameno (tzn. jednalo se o pád úrazem). Kvůli bolesti s ním nemohl vůbec hýbat, což přetrvávalo do druhého dne, kdy mi volal. Vzal si Arniku 200C v jedné dávce a již za 1,5 hodiny mi psal, že je bolest o 60% lepší.
Do té doby byla bolest stabilně velmi silná. Užil ještě pár dávek léku, další den byla ruka již téměř bez bolesti. Nutno ještě podotknout, že pokud by homeopatický lék nezabral, bylo by nutné udělat podrobnější vyšetření, zda nedošlo k nějakému mechanickému problému, který by bylo případně nutné řešit chirurgicky či fixací. Homeopatický lék by bylo úspěšně možné podat až poté, pokud by bolest přetrávala.
A kdy sáhnout po léku Calendula officinalis?
Pokud u úrazů dojde k hlubšímu narušení integrity kůže a volnému toku krve, Arnika již indikována není a je potřeba hledat lék jiný. Jedním z nich může být například právě Calendula, která může být indikována u tržných ran, u kterých dojde ke ztrátě tkáně, nebo ran, které hnisají – v tom se liší od Staphysagrie, která je indikována u ran řezných, kde je prominentní bolest, ale ne hnisání.
Calendula se v historii (například v Paříži v roce 1849, kdy zde působil homeopat Jahr) používala u obětí, které trpěly střelnými ranami a díky Calendule jim byly zachráněny končetiny před amputací.
Calendula je také užitečná u poranění svalů a šlach (kdy je místo ní často podávána Bryonie, protože pro Calendulu i Bryonii je klíčové zhoršení pohybem, či Rhus toxicodendron) nebo v případech zánětů v důsledku mechanického poranění či po ruptuře (natržení) hráze u porodu.
* Zdroj informací o obrazech léků:
VITHOULKAS, G., 1995. Materia medica Viva, volume 3. Greece, London, Homeopathic Book Publishers, s.529-552. ISBN 0-9522744-85
VITHOULKAS, G., 2008. Materia medica Viva, volume 7, 2. vydání. Greece, Alonissos: International Academy of Classical Homeopathy, s.1447-1456. ISBN960-86163-4-4
