Dr. Constantine Hering patří k nejlepším homeopatům historie. Díky svému  výbornému pozorovacímu talentu odhalil 3 zákonitosti, na základě nichž lze nejen v homeopatické praxi rozpoznat, zda se naše tělo v rámci prakticky jakékoliv léčby skutečně uzdravuje či naopak směřuje do ještě většího stavu chaosu a dochází tedy spíše ke zhoršení celkového zdraví.

Zdravotní stav je třeba chápat v souvislostech

Naše tělo nefunguje pouze mechanicky jako stroj. Potlačení jakéhokoli problému s sebou naopak přináší také určitá rizika, ať už se jedná o potlačování příznaků nemocí za pomocí konvenčních léčiv (např. léků na alergii či vysoký krevní tlak) nebo o zákroky jako vypálení bradavic, odstranění krčních mandlí či užívání léků, které způsobí absenci menstruačního krvácení. 

Platí, že pokud nějaký zdravotní problém zmizí (ať už po jakékoliv léčbě, konvenční či alternativní), neznamená to ještě automaticky, že se naše zdraví celkově zlepšilo. Důležité je, co se s ním z dlouhodobého hlediska děje poté. 

Každý z nás má totiž mimo fyzickou “materiální” rovinu také emoční a mentální. Tyto jednotlivé úrovně mají své vlastní „orgány“, které jsou pro její existenci a zdravé fungování různě důležité. Blíže to ukazuje tato tabulka (1):

Vidíme, že pro fyzickou rovinu je nejdůležitější mozek a jeho patologie (např. epilepsie, roztroušená skleróza, Parkinsonova choroba) jsou pro život mnohem více ohrožující a omezující než onemocnění kůže, která je z hlediska závažnosti jejího onemocnění úplně dole (mezi kožní onemocnění řadíme např. atopický ekzém, kopřivku či bradavice). 

Toto je samozřejmě řečeno ve zjednodušené formě, protože existují patologie kůže, které jsou velmi nebezpečné (např. rakovina kůže) a jsou horší než méně závažná onemocnění mozku. Pokud si ale tuto problematiku zjednodušíme pro základní účely tohoto článku, lze říci, že čím je patologie v těle hlouběji, tím více omezení do života nemocného přináší. 

Na emocionální rovině jsou zase nejzávažnějším problémem sebevražedné deprese, nejméně nespokojenost. Na té duševní je nejhlubší patologií úplné zmatení mysli, tou nejméně závažnou pak roztržitost. 

Když si do níže uvedené tabulky zakreslíme postupný vývoj zdravotního stavu dítěte, kterému se potlačil ekzém, následně se objevilo astma a v dospělosti deprese, vypadá takový vývoj schematicky takto (1): 

Ekzém, který se zprvu projevil na kůži, je demonstrací narušení vitální síly organismu. Pokud se za pomoci mastičky bez léčby jeho skutečné příčiny pouze potlačí, nemoc v organismu zůstává, jen se po vymizení z úrovně kůže projeví v jiné podobě na hlubších úrovních například prostřednictvím zmíněného onemocnění dýchacích cest formou astmatu.

Pokud se i ve fázi rozvinutého astmatu dále pokračuje s potlačováním těchto problémů, nemoc za čas změní své těžiště a zasáhne opět hlubší struktury organismu. Astma se tedy může zmírnit, ale objeví se deprese, které již zasahují emoční rovinu, jež je opět hlubší než ta fyzická.

Deprese je z pohledu celkového fungování v životě ještě více omezující a bolestná. Astma s sebou samozřejmě přináší rizika spojená s dušností, u depresí však hrozí situace mnohem horší a takový člověk je navíc v životě limitován mnohem více, protože často ztrácí chuť vůbec žít. 

Jak poznat, že se tělo naopak uzdravuje

K posouzení toho, že se naše zdraví pod vlivem terapie skutečně a celostně zlepšuje, nám pomáhají 3 Heringovy zákony. 

Platí u nich obecné pravidlo: pokud během terapie dochází nejprve ke zlepšení vnitřních úrovní (psychika, energie) a objeví se jakékoliv druhy výtoků (ať už v podobě rýmy či gynekologických výtoků u žen), případně vyrážky na sliznicích či kůži, je reakce na podaný lék správná. (2) V takové situaci je ale nezbytně nutné nechat tělo očistit a tyto projevy ničím nepotlačovat.  

Když si Heringovy zákony vysvětlíme na příkladu uvedeném výše, kdy se nemoc vlivem potlačující terapie přesouvala z kůže na úroveň plic a poté do psychiky, kdy se objevily deprese, vypadá to následovně.

1.Heringův zákon: ZEVNITŘ VEN

Zde platí pravidlo, že pokud se těžiště patologie po podání homeopatického léku přesunuje z vnitřních úrovní (deprese na té emocionální) na úrovně méně hluboké (onemocnění kůže na fyzické rovině, např. chronická kopřivka), ubírá se terapie správným směrem. 

Názorně taková situace vypadá takto (1):

Nemoc se v tomto případě přesouvá více na periferii, mizí problémy, které jsou pro život více omezující a ohrožující (deprese) a znovuobjevují se ty, jež mají na omezení života menší dopad a jsou méně rizikové (kopřivka). Často se stává, že se v průběhu správně vedené terapie objeví právě ty perifernější potíže, které byly v minulosti potlačené.

Pokud by tomu bylo naopak a po vymizení kopřivky by se zhoršily či poprvé objevily deprese, nelze mluvit o skutečném zlepšení zdraví.

2. Heringův zákon: V OPAČNÉM POŘADÍ

Tento zákon může v některých případech splývat s prvním uvedeným. Říká nám, že pokud se v rámci terapie vrací problémy, které byly v minulosti potlačené, je reakce na lék správná. 

V našem případě tedy nastane situace, kdy se poté, co odezní deprese, znovu objeví astma, na které bude potřeba podat další homeopatický lék (či sekvenci několika z nich v závislosti na individuálních příznacích). Pokud poté zmizí astma a psychika bude stále zlepšená, lze pak očekávat i návrat ekzému, který stál na počátku rozvoje obtíží. (1)

Je třeba říci, že potlačené problémy se nemusí vždy vracet ve stejné intenzitě, v jaké se projevovaly v minulosti, a mohou se objevit pouze náznakem v nezávažné formě, která časem odezní sama, pokud dáme organismu dostatek času a trpělivosti. 

3. Heringův zákon: SESHORA DOLŮ

Tento zákon se týká zejména kožních a kloubních potíží. Říká nám, že léčba probíhá správně, pokud tyto druhy problémů mizí od hlavy směrem k nohám. 

Po správném léku tedy nastává např. situace, kdy nejdříve zmizí vyrážka z hlavy, poté z rukou a nakonec z nohou. To samé platí pro kloubní problémy, pro které je tento směr vymizení potíží také typický. 

S takovou situací jsem se setkala třeba u své mamky, kterou roky trápily bolesti kyčlí. Po individuálně zvoleném léku, který ode mě dostala a pár dnů v nízké potenci užívala, ji nejdříve přestaly bolet kyčle, pak se bolest dočasně přesunula na kolena, odtud se přemístila na paty a poté natrvalo odezněla úplně. 

Zdroje: 

(1) VITHOULKAS, G. Homeopatická věda. Praha: Alternativa, 1997. ISBN 80-85993-35- X, s. 40 (upraveno)

(2) VITHOULKAS, G. Homeopatická věda. Praha: Alternativa, 1997. ISBN 80-85993-35-X.