O homeopatii toho bylo napsáno mnoho. O obrazech homeopatických léků snad ještě více. Skutečně spolehlivé zdroje je však třeba vybírat obezřetně.

Všechny informace o homeopatických lécích jsou zaznamenané v lékopisech, které jsou souhrnně označeny latinským názvem materia medika. Úkolem homeopata je pak najít podobnost mezi příznaky popsanými v materii medice s těmi, které má konkrétní nemocný člověk. Odtud pochází základní pravidlo, podle kterého jsou homeopatické léky vybírány – totiž podobné se léčí podobným.

Odkud pochází obrazy homeopatických léků? 

Do materií medik se obrazy léků skládají z více zdrojů. Tím nejdůležitějším jsou právě zkoušky léků na zdravých jedincích, tzv. provingy (čti „průvingy“). Jsou jedním z důkazů, že homeopatické léky nejsou pouhé placebo a mají na tělo biologický efekt. Základy těchto zkoušek zformuloval do určité míry už sám Hahnemann v jeho Organonu léčebného umění v paragrafu č. 21:

„Při pečlivých pokusech nemůže ani ten nejbystřejší pozorovatel na lécích rozpoznat nic, co z nich právě léky či léčebné prostředky činí, tj. onu schopnost vyvolat v lidském těle zřetelné změny stavu. Zvlášť patrné je to na jejich schopnosti měnit stav zdravého člověka a vzbudit u něj větší množství určitých symptomů nemoci. Z toho vyplývá, že pokud léky učinkují jako prostředky vracející zdraví, jsou pouze díky této síle rovněž s to změnit stav člověka tím, že u něj vyvolají specifické symptomy a uplatní tak svou schopnost uzdravovat.“

Tak vidíme, že účelem zkoušky léku je zaznamenat totalitu chorobných symptomů, vyvolaných danou substancí u zdravých jedinců, a tato totalita se pak stává souborem léčebných indikací, podle kterých se bude daný lék předepisovat nemocnému“, píše v knize Homeopatická věda George Vithoulkas. (1)

Všechny tyto zjištěné symptomy se v průběhu zkoušky pečlivě zaznamenají, vyhodnotí jejich četnost výskytu i intenzita a podle pevně daných pravidel se roztřídí. Poté se shromažďují v materiích medikách (homeopatických lékopisech). 

Další velmi důležitou součástí obrazů jednotlivých léků jsou také toxikologické vlivy příslušných látek zjištěných z náhodných otrav. Například v obraze homeopatického léku Belladona (vyrobeného z rulíku zlomocného, rostliny s pro člověka prudce jedovatými plody) najdeme mimo symptomy pocházející z provingu i ty, které se váží k toxikologickému účinku rulíku, pokud jej užijeme v materiální hmotné podobě. 

Jedním z účinků rulíku (a toxického atropinu v něm obsaženém) je roztažení očních zorniček. Této vlastnosti se využívá v lékařství i dnes např. při diagnostice některých očních chorob při tzv. rozkapávání. V minulosti zase tohoto účinku využívaly ženy, když si kapaly odvar z rulíku přímo do očí, aby byly krásnější, pro muže přitažlivější a dosáhly efektu bella – donny, v překladu z italštiny krásné – ženy. 

Přesto jednoznačně neplatí, že při otravě rulíkem lze univerzálně použít homeopatický lék Belladona. Jeho toxický účinek je pouze jednou ze součástí celého obrazu Belladony, k jejímuž úspěšnému homeopatickému předepsání musíme najít v konkrétním případu ještě další potvrzující symptomy. 

Pokud je Belladona poté indikována, není na místě se jejího použití ve formě homeopatického léku z důvodu toxicity obávat, protože homeopatické léky jsou vysoce naředěnými substancemi působícími na jiném než materialistickém základu.

Které spolehlivé materie mediky tedy volit? 

Pokud vás zajímají spolehlivé informace o obrazech homeopatických léků, obraťte se na materie mediky skutečných mistrů klasické homeopatie, nikoliv na ostrouhané internetové zdroje a univerzální příručky.

Abychom však z knih byli schopni extrahovat potřebné informace, je nejdříve třeba do detailů porozumět teorii homeopatie a oprostit se od mýtů, které o homeopatii kolují.

Například od toho toho, že každý člověk je nějaký homeopatický lék, který mu pomůže po celý život u jakýchkoli potíží.

Materií medik je na českém i zahraničním trhu mnoho, vybírám však pro vás 3 z nich, ve kterých najdete klinicky spolehlivé a užitečné informace. U všech platí, že je nejlepší číst je v angličtině (či němčině), abychom se vyhnuli případným chybám v českých překladech.

Patří mezi ně:

1) Homeopatická materia medika od W. Boericka

Dá se sehnat i v českém překladu a součástí knihy je i repertorium (seznam léků, u kterých v jejich obraze najdeme konkrétní příznak neboli symptom). Jsou v ní používány i medicínské odborné výrazy k různým patologiím, ale s online lékařskými slovníky se dá její čtení zvládnout.

U každého léku najdete vždy rozdělení na jednotlivé sekce a to, jak se symptomy projevují v různých oblastech (např. dýchání, srdce, končetiny, kůže).

Např. část popisu léku Arnika vypadá v českém překladu této materie následovně. Kurzívou jsou zvýrazněny klíčové symptomy Arniky.

2) Přednášky na téma homeopatická materia medika, jejichž autor je James Tyler Kent

Výhodou této materie mediky je, že se byla přeložena i do češtiny. Její nevýhodou je fakt, že je psaná souvislým textem bez rozdělení na jednotlivé sekce, jako je tomu v předchozí materii od Boericka. A také v ní nejsou vyznačené klíčové symptomy konkrétního léku.

Každý člověk je schopen z této materii pojmout odlišné množství informací s ohledem na to, jaké jsou jeho předchozí znalosti obrazů jednotlivých léků. Říká se, že se tato materie se “musí umět číst.” J. T. Kent byl velice slavný klasický homeopat historie a informace z této knihy jsou velmi spolehlivé. 

Arnika je v Kentově materii medice popsána takto (jedná se pouze o část kompletního obrazu léku):

3) Materia medica Viva od George Vithoulkase 

Toto je vysoce spolehlivá materie medika, která vyšla zatím ve 12 svazcích rozdělených podle jednotlivých léků. Velmi mě mrzí, že není dopsaná celá, protože je moje úplně nejoblíbenější.

Je zatím dostupná pouze v anglickém jazyce. Já ji ale mezi materiemi považuji za skutečný klenot hlavně proto, že je psaná velmi jednoduše, srozumitelně a jsou v ní zaznamenané i informace, které v jiných materiích vůbec nejsou. 

U valné většiny léků je také vložená samostatná kapitola o tom, jak se příznaky v obraze konkrétního léku projevují u dětí, což může být v mnoha situacích velmi užitečné a právě tyto informace v ostatních spolehlivých materiích medikách povětšinou chybí.

(1) VITHOULKAS, G. Homeopatická věda. Praha: Alternativa, 1997. ISBN 80-85993-35-X, s. 158, 159