Před mou plánovanou návštěvou Anglie v roce 2015 jsem si dala za úkol udělat rozhovor s některým z anglických homeopatů o tom, jak to s homeopatií chodí v zemi, kde je podporována samotnou královskou rodinou. Chtěla jsem přímo z úst někoho v oboru slyšet, kdo je oprávněný ji praktikovat, zda je homeopatie hrazena ze zdravotního pojištění, a jaký je i celkový pohled anglické veřejnosti na homeopatii.

Měla jsem tu příležitost strávit necelé dva týdny v jednom z přímořských měst s názvem Whitstable, které leží v hrabství Kent, žije tu 30.000 lidí a je to skutečně nádherné místo, které mi přirostlo k srdci už před lety, když jsem tady trávila čas jako au-pair.

Při jedné z mých odpoledních procházek po městě jsem objevila kliniku, kde je lidem k dispozici řada alternativních terapeutických metod včetně homeopatie.

Úsměvné bylo, že jsem ji měla pár metrů od domu a nikdy předtím jsem si jí nevšimla.

 

Neváhala jsem a vešla dovnitř zjistit, zda by bylo možné udělat s jejich homeopatem plánovaný rozhovor. K mé radosti mi věnovala svůj drahocenný čas homeopatka Mandy Mullaney, která mi ve svojí kanceláři s ochotou zodpověděla všechny mé dotazy.

Dostala jsem od ní i mnoho zajímavých materiálů o homeopatii včetně časopisů a brožurek s cennými informacemi k podrobnějšímu prostudování. Jednou z nich byla třeba brožurka anglické homeopatické lékárny Helios, která je známá vysokou kvalitou homeopatických léků, které vyrábí.

Pojďme se teď vrhnout na samotný rozhovor.

1. Mandy, moc Ti děkuji za Tvůj čas. Řekni mi, prosím, na úvod, jaký je názor Angličanů na homeopatii obecně?

To se po celé zemi liší. Ve více multikulturních oblastech (např. v Londýně) je pravděpodobné, že bude o homeopatii větší zájem, a tudíž je tu více vidět a více lidí o ní má povědomí. Jinak je tomu u lidí, kteří žijí v menších městech. Mnoho lidí také zaměňuje a herbalismus. Také se stává, že lidé, kteří podporují homeopatii, jsou zdrženliví v tom, aby řekli svým přátelům a rodině o tom, že oni sami ji používají.

Další otázka je otázka nákladů, zejména u těch, kteří nemají s homeopatií předchozí zkušenosti. Je potom možné, že první schůzku s homeopatem vnímají jako finančně náročnou, hlavně pokud mají nižší příjmy. Existuje ale naopak mnoho lidí, kteří homeopatii užívají spoustu let. Někdo si léky předepisuje sám doma, někdo navštěvuje profesionálního homeopata.

A pak jsou takoví, kteří dělají obojí. Někteří lidé se zpět k homeopatii vrací později v dospělosti až tehdy, když mají své vlastní děti, protože si sami pamatují okamžiky, kdy jim jejich rodiče doma dávali homeopatika jako třeba Arniku na rány a modřiny nebo Belladonu při horečkách.

2. Co musí člověk v Anglii udělat pro to, aby se mohl stát homeopatem?

V této době není homeopatie zákonem regulovanou profesí a titul homeopata tu nemá žádné bližší legislativní ukotvení. To znamená, že kdokoli může sám sebe nazývat homeopatem, aniž by prošel jakýmkoliv výcvikem nebo musel mít blíže specifikovanou kvalifikaci.

Nicméně abychom se mohli registrovat do profesní organizace (SoH, ARH, HMA), potřebujeme úspěšně dokončit akreditovaný vzdělávací kurz. Pak můžeme sai sebe nazývat registrovaným homeopatem. I většina dostupné literatury o homeopatii radí lidem, aby při výběru homeopata volili někoho kvalifikovaného a registrovaného.

3. Jak tady funguje spolupráce mezi homeopaty a lékaři konvenční medicíny?

Podle mých zkušenosti je mezi nimi jen velmi nízká úroveň spolupráce. Souhlasný postoj k homeopatii, který zaujímají lékaři, je minimální a liší se také u jednotlivých zdravotnických orgánů. Někteří lékaři jsou třeba rádi a ocení, když jejich pacienti pokračují s homeopatickou terapií během procedury chemoterapie nebo radioterapie.

U některých je to zase úplně opačně. To samé platí pro rutinní operace. Někteří lékaři budou dělat posměšné poznámky, pokud se jim jejich pacienti zmíní, že používají homeopatii. Pro jiné to bude v pořádku a sami řeknou, ať sami pokračují v tom, co jim funguje.

4. Je u vás homeopatická terapie hrazena z veřejného zdravotního pojištění?

Homeopatie může být za určitých podmínek financována z našeho NHS (pozn. Národní zdravotní služba, jedná se o veřejně financovaný zdravotní systém ve Velké Británii), je ale velmi obtížně se k těmto prostředkům dostat. Podmínkou je, aby homeopatické vyšetření proběhlo v nemocnici u lékaře-homeopata a aby pacient obdržel k tomuto vyšetření doporučení od svého ošetřujícího lékaře.

Většina klientů, které jsem viděla, používá homeopatii soukromě u jejich profesionálního homeopata spíše než u lékařů spadajících pod NHS. Homeopatie je ale zahrnuta pod komplementárními terapiemi v některých druzích soukromého zdravotního pojištění.

5. Jaká je u vás dostupnost homeopatických léků? Kde všude je lidé mohou koupit?

Dostupnost homeopatických léků je v Anglii vynikající. Homeopatické lékárny poskytují efektivní dodání léků další den, ať už se jedná o jakýkoliv lék v jakékoliv potenci. U nás ve městě má většina obchodů se zdravou výživou na hlavní třídě a některé konvenční lékárny na skladě řadu licencovaných léků v potencích 6C nebo 30C.

6. Máte tu také homeopatické nemocnice?

V současné době máme 3 homeopatické nemocnice. V Bristolu, Glasgow a v Londýně. Neustále ale hrozí, že se tyhle nemocnice uzavřou kvůli probíhající kampani týkající se ukončení financování homeopatie z prostředků NHS. Homeopatická nemocnice v Tonbridge Wells byla v roce 2012 zavřena.

7. Ještě mi na závěr řekni, jak bys Ty sama zhodnotila kvalitu homeopatů praktikujících v Anglii?

Na tuhle otázku není vůbec jednoduché odpovědět. To, že je někdo registrovaným homeopatem, nemusí nutně znamenat, že takový člověk i nadále udržuje své dovednosti a aktualizuje je.

Věřím ale, že většina homeopatů má vášeň pro to, co dělá, takže vždycky probíhá živá debata na fórech a Facebookových stránkách a na většině míst existují lokální skupiny, které se buď formálně, nebo neformálně setkávají. Probíhá tu mnoho workshopů, seminářů a je zde mnoho příležitostí, jak pokračovat se studiem naší nádherné profese.

Nicméně nejvíce důležitým zdrojem zkušeností a poznání jsou naši klienti a jejich stálý přísun, což před nás neustále staví nové výzvy, které nás vedou k dalšímu sebevzdělávání. Pak můžeme dělat to, co je v našich silách a poskytovat jim profesionální, efektivní a erudované služby.