Homeopatické očkování, nazývané správně jako homeopatická profylaxe, je alternativní metoda prevence infekčních onemocnění, kterou vynalezl Isaac Golden.
Přístup je založený na podávání homeopatických léků v předem sestavených schématech, které mají (doposud neznámým způsobem) stimulovat obranyschopnost organismu vůči konkrétním chorobám (např. proti tetanu, černému kašli, záškrtu, spalničkám atd.) podobně, jako je tomu u klasického očkování pomocí vakcín. Jen s příslibem větší bezpečnosti a bez nežádoucích účinků.
Homeoprofylaxi často vyhledávají zejména rodiče, kteří mají obavy z nežádoucích účinků klasické vakcinace u svých dětí. Může být ale homeoprofylaxe spolehlivou metodou ochrany proti infekčním onemocněním a náhradou za klasické očkování?
Homeoprofylaxe má v homeopatické komunitě řadu zastánců, ale i odpůrců. Já jsem si názory oboru stran prostudovala.
K jakému závěru jsem dospěla?
Velmi stručně lze říci, že při homeopatické profylaxi jde o jakési moderní používání homeopatických léků, ale “nehomeopatickým” způsobem, který popírá samotné základní principy homeopatické léčby popsané Dr. Samuelem Hahnemannem už v Organonu, zakládající knize homeopatie.
Proč?
1. Křehké základy homeopatického očkování
Zakladatel homeopatie Dr. Samuel Hahnemann byl s homeopatickou léčbou úspěšný při celé řadě epidemií, které v historii probíhaly.
Při epidemii spály v Německu v roce 1801 preventivně používal homeopatický lék Belladonna. Podával jej zdravým lidem s cílem je před spálou ochránit.
Tento jeho postup se stal základem pro homeoprofylaxi a argumentem pro její funkčnost s tím, že ji používal již sám Hahnemann. Jeho postup byl však špatně pochopen a následně interpretován jako základní kámen funkčnosti prevence za pomoci podávání homeopatických léků.
Hahnemann viděl, že mnoho lidí, kteří dostali spálu, potřebovali k vyléčení homeopatický lék Belladonna.
Belladonna byla v tomto případě tzv. “genus epidemicus” – tedy lék, který byl indikován u valné většiny případů. Takový lék lze najít v průběhu každé epidemie jakékoliv nemoci. Určí se na základě toho, jaké příznaky se u nakažených lidí nejčastěji objevují a jakému homeopatickému léku jejich symptomatický vzorec odpovídá.
Podáním Belladonny při epidemii spály i zdravým lidem tedy Hahnemann ve skutečnosti nepraktikoval prevenci, ale šlo o včasnou léčbu. Nemoc se u většiny lidí nerozvinula ne proto, že by jim Belladonna pomohla preventivně, ale proto, že Belladonnu dostali hned v začátku onemocnění, kdy ještě nebyly plně rozvinuté příznaky spály.
Belladonna tedy měla ve skutečnosti efekt léčebný, nikoliv profylaktický (ochranný, preventivní).
Toto “preventivní” podání homeopatik, které může zamezit rozvoji příznaků konkrétní nemoci, může však fungovat pouze v situaci již probíhající epidemie.
Pokud se tedy rozhodneme naše dítě ochránit např. před záškrtem mimo probíhající epidemii záškrtu za pomoci homeopatického léku vyrobeného z toxinů produkovaných bakteriemi způsobujícími záškrt (Diphterinum), jde o naprosto jinou situaci a nelze se na účinnost ochrany po podání homeopatického léku spoléhat.
2. Účinnost doporučovaných schémat homeopatické imunizace není prokázána
Golden ve své knize a dalších pracích uvádí studie, které prokazují preventivní vliv podání homeopatického léku u řady nemocí.
Například v roce 1998 byl v Brazílii zvýšený výskyt meningokokové meningitidy. Lékaři byly otevřeni homeopatické imunizaci, protože klasické vakcíny nebyly k dispozici. Homeopaticky imunizováno bylo přes 65 000 dětí, obě skupiny byly sledovány po dobu 12 měsíců a celková úspěšnost tohoto postupu byla vyšší jak 90%.
V této studii se testovalo použití 1 léku u 1 nemoci a případy se dlouhodobě sledovaly.
Ve své knize, kde jsou popsány konkrétní postupy imunizace za pomoci homeopatik, však Golden doporučuje podávat více homeopatických léků ve velmi krátkých rozestupech. Například 1 lék jako ochranu proti černému kašli, za dalších 5 dnů druhý lék proti tetanu, za dalších 5 dnů lék třetí proti záškrtu atp.
Účinnost takových schémat, kdy se podává více léků dohromady v krátkých časových rozestupech ale žádnými studiemi podložena není.
A už vůbec ne jejich různé varianty. V knize totiž uvádí, že pořadí podávaných léků lze libovolně měnit.
My tak nemáme žádný způsob, jak zjistit, že právě námi zvolené pořadí léků poskytuje proti konkrétním nemocem nějakou míru ochrany.
3. Nelze spolehlivě ověřit, zda homeopatické očkování u konkrétního člověka zafungovalo
Klasické očkování je postaveno na stimulaci imunitního systému k produkci protilátek, které mají potom poskytovat ochranu proti specifickým infekčním onemocněním (žloutence, rotavirům, tetanu atp.).
Protilátky se nemusí vytvořit všem. Nicméně u těch, kteří je mají, je možné jejich výši zjistit krevním odběrem a následným laboratorním vyšetřením.
U homeopatického očkování ale nemáme žádnou možnost ověření jeho funkčnosti, protože k tvorbě žádných protilátek při něm nedochází.
Může sice nastat situace, kdy “homeopaticky očkované” dítě nějakou nemocí neonemocní, přestože bylo v kontaktu s někým nakaženým (například když je dítě v přítomnosti jiného dítěte s neštovicemi, vysoce nakažlivým infekčním onemocněním).
To, že dítě nějakou nemoc nechytí, přestože bylo vystaveno rizikovému prostředí, se ale může stát i v případě, že očkované není vůbec nijak – ani klasicky, ani “homeopaticky”.
Možná si v tuto chvíli řeknete, že efekt homeopatické léčby také nelze nijak ověřit a nemoc může zmizet sama. Ano, je pravda, jsou onemocnění, o kterých je známo, že mohou po určité době ustoupit i samy spontánně (například určité formy dětské epilepsie).
Jenomže efekt homeopatické léčby ověřitelný je.
Když bude například dítě s astmatem, které se po podání homeopatického léku zlepší subjektivně (zmírní či úplně odejdou astmatické projevy), je jeho uzdravení možné potvrdit i objektivně na základě lékařského vyšetření (v tomto případě spirometrie, která bude vykazovat normální hodnoty).
Je celá řada dalších vyšetřovacích metod, které nám mohou pomoci zkontrolovat, zda se po homeopatické léčbě onemocnění skutečně zlepšilo, ať jde o rozbor krve či další vyšetřovací lékařské metody.
U homeopatického “očkování” ale tato možnost ověření funkčnosti zcela chybí. Nemůžeme tedy vědět, že pokud dítěti dáme lék dnes, že bude chráněné i za rok, za dva, až epidemie reálně přijde.
4. Homeopatické očkování zcela opomíjí princip individualizace
Celá homeopatie je postavena na individuálním přístupu ke každému. V praxi to znamená, že např. 5 dětí s neštovicemi bude potřeba 5 různých léků.
Z toho důvodu nelze stanovit jenom jeden homeopatický lék, který bude s vysokou mírou pravděpodobnosti účinný pro všechny děti. Jedno totiž bude u neštovic vykazovat symptomy léku Pulsatilla, druhé léku Rhus toxicodendron, třetí léku Antimonium crudum.
Nelze tedy dopředu zjistit, jaký lék může konkrétní dítě potenciálně v budoucnu u neštovic potřebovat, proto nemá ani žádný význam dávat mu jakýkoliv lék dopředu, když ještě žádné příznaky neštovic ani nemá.
Homeopatické očkování princip individualizace tedy zcela popírá, protože doporučuje jako “ochranu” před neštovicemi mimo epidemii podávat preventivně všem jeden stejný lék bez rozdílu – konkrétně lék Variolinum (vyrobený ze získaného materiálu viru neštovic – varioly, kterým může být například puchýřek nebo jiné tkáně postižené neštovicemi).
5. Pochybnosti o bezpečnosti homeopatického očkování
Homeopatické očkování se prezentuje jako zcela bezpečné, resp. uvádí se, že reakce na něj jsou pouze mírné.
Homeopatické léky nejsou k organismu nijak toxické.
Problém je ale, že pokud homeopat doporučí někomu vzít homeopatické léky (a ještě k tomu ve velmi vysokých potencích, které jsou v profylaktických schématech doporučované) ve velmi krátkém časovém rozestupu, velmi obtížně se poté vyhodnocuje, jakou reakci člověk na lék má.
Konstatování toho, že reakce na léky jsou pří homeopatické profylaxi pouze mírné, je tedy velmi zavádějící a zjednodušené.
Tím spíš, pokud budu chtít “imunizovat” homeopatickou profylaxí dítě, které nebude zdravé, ale už nějaké chronické zdravotní problémy má (např. atopický ekzém doprovázeným svěděním a neklidným spánkem).
Při standardní homeopatické léčbě je vždy potřeba větší časový rozestup od podání léku, aby bylo možné vyhodnotit, jaký vliv lék na organismus má. Většinou platí, že spolehlivě se dá reakce na podaný lék vyhodnotit po 1 měsíci.
Za 1 měsíc tedy vyhodnotím, zda se svědění, ekzém i spánek zlepšují. Pokud budou všechny 3 věci po měsíci významně lepší, mohu z reakce usoudit, že lék je pravděpodobně správně a budu čekat dál.
Když se nic nezmění nebo se celkový stav dítě naopak zhorší, mohu z reakce usoudit, že lék správně nebyl a budu hledat jiný.
Když ale podám stejnému dítěti jiný lék co 5 dnů, nemám šanci reakci na lék spolehlivě vysledovat, protože k tomu mám velmi omezený čas.
Možná si řeknete, že je to jedno, že homeopatika jsou přeci bezpečné léky a maximálně se po podání špatného léku nestane nic.
Z hlediska toxicity v tomto ohledu homeopatika problematická nejsou. Podávání více homeopatických léků v krátkém časovém rozestupu ale představuje pro takové dítě problém v tom, že každý špatně podaný lék může zkreslit obraz jeho přirozených příznaků. A tím se potom celkově komplikuje homeopatická léčba jeho hlavního problému – ekzému.
Jakým způsobem může dojít ke zkreslení příznaků? Například před lékem se dítě nejvíce škrábalo v noci mezi 2-4 hodinou, po podání nesprávně zvoleného léku tento jeden příznak vymizí, ale objeví se zhoršení svědění ráno po probuzení.
Nebo ekzém přestane svědit na nohou, ale markantně se zhorší svědění rukou a neklidný spánek. Může se také změnit vzhled ekzému, kdy se ze suchých praskajících ložisek objeví na kůži místa, kde žádná vyrážka není, ale i tak příšerně svědí.
Obraz příznaků se tím tedy modifikuje, stane se více zmateným.
Čím více špatných léků dítě dostane a bude k nim citlivé, tím zamotanější obraz příznaků bude a tím náročnější je potom takovému dítěti najít správný lék, který jej problémů dlouhodobě zbaví.
Homeopatika nemají nežádoucí účinky v pravém slova smyslu, jako je známe u konvenčních (“chemických”) léčiv, ať už jde o vakcíny či antibiotika, hormonální antikoncepci, kortikoidy atp.
V tomto směru ale plošně doporučovaná schémata podávání homeopatik v krátkém časovém rozestupu bez detailního dlouhodobějšího sledování celkového stavu ať už v rámci homeopatické profylaxe nebo homeopatické léčby mohou “uškodit”.
Použité zdroje:
- GOLDEN, Isaac. The Complete Practitioners Manual of Homoeoprophylaxis. 1. vyd. Emryss Publishers, 2013. ISBN 978-90-76189-41-3.
- GOLDEN, Isaac. A Reply to George Vithoulkas. hpathy.com. Dostupné z: hpathy.com/homeopathy-papers/a-reply-to-george-vithoulkas/. [Cit. 14. února 2025].
- GOLDEN, Isaac. A Second Reply to George Vithoulkas. Hpathy.com. Dostupné z: https://hpathy.com/homeopathy-papers/a-second-reply-to-george-vithoulkas/. [cit. 14. února 2025].
- GOLDEN, Isaac. Homoeoprophylaxis – a further reply to Rudi Verspoor and George Vithoulkas. Hpathy.com. Dostupné z: https://hpathy.com/homeopathy-papers/homoeoprophylaxis-a-further-reply-to-rudi-verspoor-and-george-vithoulkas/. [cit. 14. února 2025].
- GOLDEN, Isaac. The Potential Value of Homoeoprophylaxis in the Long-Term Prevention of Infectious Diseases, and the Maintenance of General Health in Recipients. Swinburne University of Technology, 2004. Dostupné na: researchbank.swinburne.edu.au/file/9bef3d6a-e756-4ff4-b3d8-54effe3c80cd/1/Isaac%20Golden%20Thesis.pdf. [Cit. 14. února 2025].
- VERSPOOR, Rudi. Response to Isaac Golden. hpathy.com. Dostupné z: hpathy.com/homeopathy-papers/response-to-isaac-golden/. [Cit. 14. února 2025].
- VERSPOOR, Rudi. Response to Isaac Golden – 2. hpathy.com. Dostupné z: hpathy.com/homeopathy-papers/response-to-isaac-golden-2/. [Cit. 14. února 2025].
- VITHOULKAS, George. Homeoprophylaxis: The Great Misunderstanding. ResearchGate, 2016. [Cit. 14. února 2025].
- VITHOULKAS, George. Reply to Isaac Golden. hpathy.com. Dostupné z: hpathy.com/homeopathy-papers/reply-to-isaac-golden/. [Cit. 14. února 2025].
