Ve své knize Odpověď je klasická homeopatie se zmiňuji o svých prvních setkáních s homeopatií. Dalo by se říct, že jsem s ní vyrostla.

Protože mi ty “bílé sladké kuličky”, jak jsem je jako malá holka nazývala, téměř vždy pomohly, začala jsem je považovat za běžnou součást života naší rodiny. Nenapadlo mě proto tehdy pochybovat o jejich účinnosti.

Když jsem homeopatii začala ve 22 letech studovat souběžně s první vysokou školou, začala jsem do jejích principů pronikat hlouběji. Později mi také došlo, že jsem do té doby některé věci v homeopatii chápala nebo dělala špatně.

Z jakých mých začátečnických chyb se vy můžete poučit?

1. Myslela jsem si, že homeopatická léčba je všemocná

„Víš, mami, já se žádné nemoci vůbec nebojím, protože vím, že všechno se dá řešit homeopatií,“ řekla jsem kdysi mojí mamce. Spoustu věcí z dětství jsem zapomněla, ale toto mám stále v živé paměti.

Bylo to ve chvíli, kdy jsem “běhala po doktorech” s opakovými záněty močových cest a nikdo z nich mi neuměl pomoci nejen s léčbou, ale ani mi nebyl schopen říci, co mi vlastně je. Stačilo pak zajít za homeopatem a měla jsem během pár týdnů od nasazení homeopatického léku na roky klid.

Díky tomu, že to nebylo poprvé, co mě homeopatie vícekrát vysvobodila z problémů, se kterými si konvenční medicína rady nevěděla, jsem nabyla dojmu, že se dá homeopaticky vyřešit všechno.

Plynulo to ale z mojí tehdejší neznalosti jednotlivých nemocí i toho, jak lidské tělo funguje ve zdraví i nemoci. V mém názoru, že homeopatie je naprosto všespásná v jakémkoli případě, hrál roli i můj tehdejší nedostatek zkušeností.

Po letech homeopatické praxe si daleko více uvědomuji, kde leží limitace homeopatie.

Kdyby se mě někdo například zeptal, zda lze homeopaticky vyřešit opakované záněty cest, nemohla bych jednoznačně odpovědět: “Ano, dá, protože mně samotné homeopatie na toto pomohla taky.”

Může se totiž stát, že za opakovanými cystitidami u někoho stojí např. anatomický defekt močové trubice, který homeopaticky napravit nelze a je potřeba podstoupit chirurgický zákrok.

Být si vědom limitací homeopatické léčby napomáhá primárně v praxi samotné, kdy homeopat nikomu neslibuje úzdravu v situacích, kdy to homeopaticky možné není (např. výše zmíněný problém s močovou trubicí).

Existuje také řada situací, kdy jsou možnosti homeopatie omezené.

Jde například o pokročilá stádia některých chronických nemocí, kdy již dojde k přeměně tkáně – kupříkladu artróza, při které již došlo ke změnám v kloubní struktuře a klouby jsou deformované.

2. Nečekala jsem dostatečně dlouho po podání správného léku

Čekání po podání správného homeopatického léku bez opakování dávky či užití léku jiného je zlatým pravidlem úspěšné homeopatické léčby. Proč?

Pojďme si to vysvětlit na jednoduchém příkladu.

Máme dítě, které trápí ekzém na rukou a na nohou. V noci ho vyrážka svědí a nemůže kvůli tomu spát. Spánek je neklidný a přes den je to velmi vzteklé dítě. Dostane jednorázovou dávku homeopatického léku.

Následující dny vymizí svědění, dítě začne lépe a klidněji spát, přes den je o dost méně vzteklé. Ekzém se zlepší na rukou, ale zůstává na nohou.

Homeopat,vidí, že po léku došlo ke zlepšení svědění (které je na ekzému nejvíce obtěžující) i k celkovému zklidnění dítěte po psychické stránce (lepší vztekání) i v oblasti spánku (není neklidné a nebudí se).

Došlo k tomu, že se ekzém vytratil z rukou, ale na nohou stále zůstává.

Taková situace znamená, že nastalo celkové zlepšení stavu (psychika, spánek, svědění) a ekzém se přesouvá seshora dolů.

Jde o jednu ze zákonitostí homeopatické léčby (o tzv. Heringův zákon). Ten říká, že léčba probíhá správným směrem, pokud vyrážka mizí od hlavy směrem k nohám.

Pokud homeopat toto vidí v praxi, je naprosto nezbytné čekat, protože léčebná reakce probíhá a je vysoká šance, že se v takovém případě ekzém v následujících dnech či týdnech vytratí úplně.

Trpělivost se v takovém případě velmi vyplácí. Když v takové situaci homeopat podlehne naléhání rodičů ohledně toho, že ekzém je stále přítomen na nohou a podá nějaký další lék, může tím celý případ pokazit. 

3. Pila jsem kávu

O prospěšnosti konzumace kávy obecně se vedou debaty. Někteří tvrdí, že zdraví škodí, jiní, že prospívá.

Pokud jde o homeopatickou léčbu, problematický je kofein, který káva obsahuje a jehož konzumace může negativně narušit homeopatickou léčbu.

Problém nastává, pokud je daný člověk ke kofeinu citlivý.

Já sama jsem při homeopatické léčbě kávu před lety pila a rozhodně ne jednu za den. Bylo to ale proto, že mě v tu dobu nikdo neupozornil na to, že by to mohlo vadit.

Dozvěděla jsem se to až ve chvíli, kdy jsem začala homeopatii studovat na Prague College of Classical Homeopathy.

Nepít kávu je ve valné většině případů jediná věc, kterou člověk musí dodržet, pokud se chce léčit úspěšně homeopaticky.

Inspiraci, co místo kávy pít, najdete tu.